kolotoč NAD postýlku

KOLOTOČ ...


Když se řekne kolotoč, řadě z nás se vybaví ten úplně první,

s nízkou podlážkou, ošoupanou tisíci kroků dítek a jejich dospěláků,

autíčky, motorkami, letadly, koníky, bizony, laněmi, želvami, hlemýždi

a jinými zvířátky z pohádek, s upraveným sezením pro všechna ta naše mrňata ...


Pohádkový svět dětí v sobě nese nepřeberné množství

všelijakých postaviček a postav, zvířátek či zrůd, nezřídka vyjadřujících řadu vlastností ...


Ale každé děťátko vnímá svůj svět již dávno před tím,

než poprvé spatří světlo světa ..., o to více pak ale po tomto zázračném okamžiku.


Nejprve značně neostře, což je jen dočasné, pak především černobíle a je to tak v pořádku,

aby časem i Vaše dítko začalo svět objevovat ve všech barvách a jejich možných odstínech ...


Vaše mimčo má zájem nejen o celou paletu barev, ale i rozličné tvary.

Kolotoč nad postýlku dokáže upoutat pozornost,

zabavit a především napomoci rozvoji zraku od prvního měsíce.


„Lidská bytost je součást celku, který nazýváme "vesmír",

součást ohraničená v čase a prostoru.


Prožívá sebe sama, své myšlenky a pocity,

jako něco odděleného od zbytku - je to druh optického klamu vlastního vědomí.


Tento klam pro nás představuje jakési vězení, omezuje nás na naše vlastní touhy

a vztah k několika nějbližším osobám.


Naším úkolem musí být osvobodit se z tohoto vězení tím,

že rozšíříme okruh svého soucitu tak,

aby zahrnul všechna živá stvoření a přírodu v celé její kráse.“

♦ ♦ ♦

„Nikdy nerezignuj na to, co chceš opravdu dělat.

Člověk s velkými sny je mocnější než ten se všemi fakty.“

Albert Einstein


Slovo postýlka snad v každém z nás evokuje především tu dětskou,

ačkoli se nejeden dospělák často těší do té své postýlky.


Spánek, tolik potřebná součást našeho bytí, je více či méně třetinou našeho času.


V postýlkách, těch či oněch, se ale jenom nespinká ...

Krom příjemného usínání v nich přichází i probouzení do dalšího dne,

o němž nikdy nevíme předem, co nám nového přinese.


Když po spánku miminko otevře malá zvědavá očka, jen zřídka vidí maminku či tatínka

a tak sleduje to, co jej obklopuje, aniž by cokoli dokázalo vnímat tak, jako jeho rodiče.


Vlastní ručičky zná již z prenatálního období.


Nad postýlkou a v její blízkosti může být jednolitá barva stropu a zdí,

nebo také malba dětských motivů vytvořená s láskou rukou maminky a/nebo tatínka.

Obrázky či načechraná nebesa jsou dalšími možnostmi, jak zkrášlit prostředí svého pokladu.


Krom těchto statických předmětů však nad postýlkou může viset celá řada dalších předmětů.

Tichých i těch, které vydávají různé zvuky.


Ať to či ono, vždy je to nepřehlédnutelným projevem vztahu rodičů ke svému potomkovi.


Pokud padne volba rodičů na kolotoč, pak se ihned či později vyrojí celá řada otázek.

Opodstatněných a nezřídka i velmi zásadních. Vždyť je v sázce zdraví miminka.

Nejčastější a nejdostupnější zdroje informací Google a Seznam přinesou

během zlomku vteřiny stovky odkazů k samostudiu i výběru toho správného kolotoče.

A také nemálo kontroverzních stanovisek či protichůdných názorů.


Už našim babičkám, prababičkám i praprababičkám zavěšovaly maminky nad postýlku

různé ručně vyráběné předměty. Holubice, mašle, vějíře a další,

vyrobené z dostupných materiálů, jako papíru, látky, slámy ši drobného proutí.


"Někdy stačí centimetr, abychom byli o metr dál."

Karel Janděra

 
 

Předem děkuji za jakoukoli nefinanční podporu
tohoto projektu na záchranu života.


Děkuji mé milované dceři za podporu.