kolotoč NAD postýlku




Poslední


Poslední plenu maminka odhazuje,
v očích jiskří vítězství a štěstí,
kdy potomek po nočníčku pokukuje,
vůkol sebe všech s radostí.

Školka, školní lavice,
pak syna, dceru svazuje,
poslední den školy v roce
však bezbřehé volno startuje.

Jak dítko roste, rok po roce,
svět a život je poznáván,
poslední zkouška matury, promoce,
mu otevírá svět dokořán.

Poslední schůzka s rozchodem,
mysl raněná, srdce bolí,
přibývá i žal a stesk k radostem,
život plní vskutku cokoli.

Roky plynou pryč jak obláčky,
posledních slov vždy jen malinko,
kdo si kdy vzpomene na hračky,
měla jsi pravdu maminko.

Ve vteřině vzpomínky a láska všech,
pospolu útrapy i radosti žití,
až jednou přijde poslední vzdech
a nezbude, než na hrobě kvítí.


věnováno mé mamince

 
 
 
Ztráty


Ztráty srdce vedví trhají,
žen či mužů bez rozpaků,
myšlenky však rány nehojí,
byť čas odbíjí řadu roků.

Strach, že srdce pln prázdnoty,
na pomoc rozum spěchá přec,
svět vzpomínek pak vrací hodnoty,
by jeden unesl vše nakonec.

Vše síly bere po dni den,
však zkoušek bylo dost,
život však jen jeden,
by jej vzali náhle v nemilost.

 
 
 
Slova


Písmenka ta jedno po druhém,
rovná, kulatá, hezká i jiná,
od tady až všude krajem,
by jen tak ledabyle poházená.

Jak domu cihla jedna k jedné,
slova z nich tak obsah staví,
srdce pak myšlenky k nim vine,
s vírou to své jiným praví.

Slova knihy zemí světa plní,
bez hlasu jich pak v mysli tisíce,
ulice měst jimi šumí bez přestání,
složitosti hlav prozrazujíce.

I těch bez obsahu planých,
slovník vydá dnes i zítra mnoho,
jak kapek v moři slaných,
nesdělí světu smyslu pranic toho.

Života běh slova nikdy nepojmou,
kapitol, etap dobra i zla celá řada,
jen nadpisy snad zachytit mohou,
komu obsah uniká, těžká rada.

 
 
 
Motýlek na louce


Každičký jeden v mládí,
běhal za motýlkem po lukách,
by krásu poletující po kvítí,
na chvíli pozdržel na rukách.

Krásu tu všech barev chytil,
motýlků nepřeberný řad,
však v dlani šikovné zmařil
a čin svůj již nevzal vzad.

A jak voda v potoce,
všech čas nese do dáli,
ti kluci i děvčata na louce,
motýlky vídají už jen z povzdálí.

Až jejich vodu moře kdesi pohltí,
poklady luk druhým nechají,
ni jeden času běh nezvrátí,
co mysl viděla navždycky utají.

 
 
 
Vám všem


Dnes již nic netvořím, neskládám,
tužku a papír daleko odkládám.
Mé mysli vzpomínky kralují
v barvách život prožitý malují.

Myšlenek již na tisíc,
s rozbřeskem jdou mi vstříc.
Celý svět přání hemžení,
na rtech mých u probuzení.

Potřebujte jeden druhého,
mějte přehršel všeho pěkného.
Dobré vůkol sebe lidičky
jen z radosti a štěstí slzičky.

Kde však slova brát,
když bych chtěl tolik dát.
A tak se zatnutou pěstí,
budu vám dál přát štěstí.


věnováno mým nejbližším

 
 
 
Onoho roku


Onoho roku má mysl pamatuje,
vojáčka na kamenném mostě,
jak s odznáčky ruku natahuje,
s úsměvem nevinným a prostě.

A záhy všude nafty a kovu,
úsměvy všech ty v minulosti,
ni ptáčkům vůkol do zpěvu,
mezi lidem bez radosti.

Rudou hvězdu svírá kluka dlaň,
v očích jiskry radosti z toho daru,
že do jeho země vtrhla saň,
kdo ví nepoví a skloní hlavu.

Kluka vzdor pak přišel čas,
pravdě jiné vzpíral se tu a tam,
pak lámali jej a hrozil mu i ďas,
však nedal se a jít věděl kam.

Odznáčky a hvězdy navěky,
omšelá krabice už ukryla,
by časem zapadly zlé myšlenky,
pak lidu dávný bol druhých zjevila.

 
 
 
Prstíčky


Zákoutí města, uličky a ulice,
štítů, dveří, tvarů a barev směsice,
však v jedné jediná výloha s autíčky,
kde bloudí a píší klukovské prstíčky.

Vždyť je cest a ulic celá řada,
jít lze i tudy zní snadná rada,
sebe ošálit chce hošík tak,
paměť na stráži je však.

Rozum radí časem velice,
že kde na skle stop nejvíce,
tam poklady nedostižné
a obejít oklikou je marné.

Snů a přání jak listí v lese,
ve své hlavě kluk si dnes a denně nese
a jak stromy vedle sebe sílí,
muž některá svá přání plní pílí.

 
 
 
Z kapiček vodopád


K tobě letí řada vzpomínek,
jak z kapek vody pramínek.
A jak hučí vodopád,
chci ti říci, mám tě rád.

Mé myšlenky v hlavě výří,
jak má přání k tobě míří,
Vody proud padá na skálu,
ty nedbej a něvěš hlavu.

Ne vždy je proud klidný hned,
tak pluj a hleď jen vpřed.
Rok po roce plyne jak ta voda,
být pro druhé, žádná škoda.

věnováno mé milé Verunce

 
 
 

Předem děkuji za jakoukoli nefinanční podporu
tohoto projektu na záchranu života.


Děkuji mé milované dceři za podporu.