kolotoč NAD postýlku
Zastav se člověče | ||
Zastav se člověče. Pomalu se hluboce nadechni a ve svém nitru vnímej, že dýcháš, že ti tluče srdce, že žiješ. Že tu jsi a máš pro koho žít stejně, jako někdo jiný žije pro tebe. Zastav se. Vnímej to bohatství nejvzácnější, nejdůležitější, co máš. Přeji ti, abys žil a své poklady ochránil před nástrahami tohoto světa. | ||
Každý den | ||
Každý den vás všech bytí mám na mysli seznam přání a mé myšlenky zaletí za každým z vás. Co více vám v tento den přát? Lidé často se ženou za statky a rozličnou hmotou a nikdy nenaleznou života pravdu pravd. Nalezněte ji ve společném vzduchu který dýcháte, v ruce, která vás hladí, na ústech, která vás líbají. Já už, věřte mi, dál a je mi šedesát. Moudro tedy mohu rozdávat. Přeji bezednou studnu sil a chuti jít znovu a znovu dál. Úplně obyčejně vám držím pěsti. věnováno mým nejbližším | ||
Už vím | ||
Už vím, jak měřit kvalitu života člověka! Ta je přímo úměrná hloubce jeho nitra. Kolik to dokáže vstřebat bolesti, stezku, neštěstí druhých a kolik se do něj vejde síly rozdávání sebe sama. Síly zachraňovat, pomáhat, ukazovat světýlko na konci tunelu druhým. | ||
Před blesky | ||
Jak stromy před bouří a blesky rád bych vás chránil, jak orchidej rozkvetlou, před suchem ranní rosou skrápěl, jako slavíka z povětří před orlem do dlaně skryl, tak i před deštěm a lijákem pod deštníkem přivinul, chtěl bych mít tu moc a nebýt tak tak daleko ... Jak beránky po obloze plynou i dny, a jak dny tak i roky utíkají jeden za druhým. Kéž byste se svým bohatstvím všichni naložili jak nejlépe lze. | ||
Tisíce pohnutek | ||
Rok má 365 dní, které nezadržitelně plynou jeden za druhým. Nechť na tebe každičký ze tvých přátel každičký den myslí a přeje ti jen dobré. Vynásobeno pak vzniknou tisíce pohnutek dobra, jejichž příjemcem budeš ty. Ze srdce ti to přeji, člověče. | ||
Každý něco hledá | ||
Kamarádka hledá přítelkyni, kamoš hodnou babu. Jiný můj kamarád zase ledvinu, aby mohl žít. Nějak neumím pomoci. Ale snažím se. | ||
Seznam | ||
Denně jim projdu, za rozbřesku i jindy, nejednou od prvního řádku po poslední. Každému věnuji vzpomínek pár či víc a své přání do života. Nejen. Řadě lidiček, kteří uvízli, ať tak či onak v hloubi mé mysli, mého srdce a právem. Nač každému psát, volat? Aby věděl? Aby děkoval? Měl jiné pohnutky mysli? Nač? Občas je to jízda jednosměrkou, bez výčitek, bez negativ. Jak jinak? Nu což? K cíli lze jít i tak! K mému cíli ... i k jejich cíli. Jako jiní dýchají, já dělám toto ... | ||
Každý | ||
Kdosi zařídil, že je někdo takový a jiný jiný. Pořád je však bytostí, která zaslouží úctu, respekt a vážnost. I tehdy, má-li handicap, jaký má třebas řada mých známých. Ať tak či onak. Je třeba žít s hlavou vzhůru. Kdyby něco, jsem tady. | ||
Hodnoty | ||
Lidské štěstí nabývá tak rozličných hodnot a dimenzí, že nelze rozumět druhým, kdy a za jakých podmínek budou šťastní. Lidé však neumí být šťastní právě proto, že to sami neví. | ||
Jen maminky | ||
Jen maminky ví, kolik myšlenek, vzpomínek, úkolů a starostí přináší každý den od prvního. Kolik úsilí věnují človíčku, aby z něj byl člověk a pak, aby měl život snazší. Jen maminky ví, jakou cenu má láska a pouto k potomku a jak bolí jeho bolesti. Kéž radost a opětované city toto vše vyváží. Jen maminky ví ... | ||
Cenzura | ||
Pokud je mezi dvěma lidmi velmi blízký vztah a současně i cenzura v komunikaci, pak je něco špatně. | ||
Sůl života | ||
Ač beze špetky soli, přec každičké sousto přesoleno. A svět vůkol v rozpitých barvách. | ||
|
Předem děkuji za jakoukoli nefinanční podporu tohoto projektu na záchranu života. | ||
|
Děkuji mé milované dceři za podporu. | ||
